Sice s tématem přicházím s křížkem po funuse, jelikož komentuji záležitosti asi půl roku staré, nicméně otázka sudetských Němců se čas od času, dle aktuální potřeby politiků různě přetřásá. Jako pracující matka dvou malých dětí se k řešení věcí mimo aktuálních potřeb rodiny dostávám zřídka a se zpožděním. Ale jen tak něco vyšumět nenechám. A tak jsem se dostala až k blogu v Respektu.
Blog. Pro mě dosud neznámý fenomén – nezabývám se příliš ani jejich čtením, natož abych někdy nějaký sama napsala. Jsem osoba spíše usedlá, žijící poklidný život bez touhy se jakkoliv zviditelňovat. Od dob, co mám rodinu, se o okolní dění se příliš nezajímám – nakonec je mi tak lépe, protože jen sledování zpráv mi dokáže neskutečně zvyšovat adrenalin, tak je raději moc nesleduji. Pokud se snad někdy vybičuji k činům, tak jen když chci chránit nebo bránit to nejdražší, co mám – svou rodinu.
A tak se stalo. Moji rodinu veřejně urazil chlápek, kterého já jsem tedy za prezidenta nevolila. Když jsem si tehdy ten článek na idnes.cz přečetla, vařila se ve mně krev. Krev mých sudetských předků. Ten chlápek kdesi v Rakousku zase vypouštěl z … úst věci, nad kterými zůstával rozum stát. Mé vyhnané sudetské příbuzné označil za kolaboranty. Rolníky, kteří po staletí obhospodařovali svá pole a usedlosti v horských oblastech. Dnes tam dávají lišky dobrou noc a vše je zarostlé lesem. Rodiny, které jen díky své národnosti byly Benešovými dekrety označeny za státně nespolehlivé, a byl jim odejmut majetek. Rodiny, které neměly na výběr a jen stěží se mohly účinně bránit.
Znám z vyprávění pamětníků spousty příběhů z mého kraje. Na ukázku krátce představím alespoň jeden z nich. Představte si, že si žijete a pracujete na svém hospodářství, které jste dědili generace po generaci. Přijde válka. Najednou už nežijete v Čechách, ale v Říši. Muže vám odvedou na frontu a brzy o něm přestanete mít zprávy. Zůstáváte sama s malými dětmi a dál se musíte starat o své hospodářství. Válka skončí, přijdou vojáci. Nejprve zubožení Němci, pak primitivní Rusové, kteří si z vás na poli dělají terč. Čeští rádobypartyzáni některé vaše příbuzné bezdůvodně uvězní a později zavraždí. Začíná boj o holý život. Pak přijde úředník – všechno vám vezme, sbalíte si jen nejnutnější a vyžene vás pryč. I to málo, co vám zbylo, vám ukradnou cestou. Na strastiplné cestě vagony pro dobytek bojujete v mrazivých týdnech o život svých dětí. Nevíte, kdy seženete něco k jídlu, kde se budete moci ohřát, kde skončíte. Nakonec musíte budovat vše znovu v cizí, zničené, zemi, kde přistěhovalce nikdo nevítá. S touto zemí máte společný pouze jazyk. Muž se vám vrátí, ale je zmrzačený na těle i na duši a už nedokáže být jako dřív. To je příběh mé pratety. To je příběh obyčejného člověka ze Sudet. Příběh rodiny, která se z obav o bezpečí svých nejbližších Hitlerovi nevzepřela. (A kdo z nás by se vzepřít dokázal?) Je správné označit takovou rodinu za kolaboranty?
Výroky toho chlápka považuji za urážku a považuji za nutné reagovat. Nedělám si iluze, že snad něco změním, ale musím se ozvat. Napíšu následující otevřený dopis a odesílám ho do prezidentské kanceláře.
Vážený pane Zemane,
v dubnu se v médiích objevily některé Vaše výroky ohledně odsunu sudetských Němců. Pocházím ze sudetoněmecké rodiny a okolnosti odsunu sudetských Němců jsou mi známé a dotýkají se mne a mých odsunutých příbuzných osobně. Dovoluji si proto na Vaše výroky reagovat tímto otevřeným dopisem.
Konkrétně jde o výroky z tiskové konference s Heinzem Fischerem ve Vídni dne 23.4.2013 (zdroj server idnes.cz, http://zpravy.idnes.cz/rakousko-zeman-sudetsti-nemci-deq-/zahranicni.aspx?c=A130423_154317_zahranicni_pul).
1. Vyjmutí části německého obyvatelstva z odsunu
Server idnes.cz uvádí Váš výrok: „Člověk by neměl zapomínat, že devadesát procent sudetských Němců hlasovalo pro pomahače Hitlera“. „Oceňuji, že zbývajících deset procent – socialisté, komunisté a další – bylo proti Hitlerovi. Benešovy dekrety neobsahují princip kolektivní viny, protože odhadovaných deset procent bylo vyjmuto z odsunu.“
Co se týče vyjmutí z odsunu, tak Benešovými dekrety byli všichni lidé německé národnosti označeni za osoby státně nespolehlivé a jako takovým jim byl odejmut majetek a československé státní občanství. Výjimkou byli pouze:
- ti, kteří mohli „hodnověrně prokázati, že byli obětí politické, nebo rasové persekuce a zůstali věrni demokraticko-republikánské státní myšlence Československé republiky.“ (DEKRET presidenta republiky č. 5/1945 Sb. ze dne 19. května 1945 o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací a ústavů).
- ty osoby, které „se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky“. (DEKRET presidenta republiky č. 12/1945 Sb. ze dne 21. června 1945 o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa)
- ty osoby, které mohly prokázat, že „zůstaly věrny Československé republice, nikdy se neprovinily proti národům českému a slovenskému a buď se činně zúčastnily boje za její osvobození, nebo trpěly pod nacistickým nebo fašistickým terorem“ (ÚSTAVNÍ DEKRET presidenta republiky č. 33/1945 Sb. ze dne 2. srpna 1945 o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské)
Výše uvedené skutečnosti se velmi těžko prokazují. Navíc většina běžných občanů – jak národnosti české, tak německé -se aktivně na boji za osvobození nepodílela z obav o bezpečí svoje a své rodiny. Jen hrstka statečných se pouštěla do životu nebezpečných odbojových akcí. Stejně jako tomu bylo například za dob totality v Československu.
Dalším aspektem Benešových dekretů je, že jsou postaveny na principu, kdy obžalovaný je nucen dokazovat svoji nevinu, což v právu není obvyklé.
Souhlasím s tím, že dnes již není možné Benešovy dekrety rušit. Nicméně dle mého názoru nebyly vůči lidem německé národnosti spravedlivé a omluva za ně byla na místě.
2. Označení většiny sudetských občanů německé národnosti za kolaboranty
Dále nesouhlasím zejména s Vaším dalším výrokem z tiskové konference ve Vídni – „Když občan nějaké země kolaboruje se zemí, jež jeho stát okupuje, tak je vyhánění mírnější trest než například trest smrti.“ Ve vztahu k odsunu Němců toto odmítám.
V kraji, ze kterého pocházím, žila většina německých rodin drobných rolníků v souladu s přírodou a věnovala se pouze půdě, kterou již po staletí obdělávali jejich předkové. Půdě, která často po jejich nuceném odchodu dodnes zůstala ležet ladem. Je pravdou, že boje za osvobození se aktivně neúčastnili, stejně jako se ho neúčastnila většina jejich českých sousedů. Nevztahovala se na ně tedy výjimka z Benešových dekretů a byli odsunuti, ale nelze o nich tvrdit, že kolaborovali. Dle mého názoru označení vyhnaných lidí za kolaboranty je zavádějící a urážlivé.
Vaše výroky mohou být zkreslené vytržením z kontextu. Pokud se tak stalo, žádám o jejich další vysvětlení a uvedení na pravou míru.
S pozdravem
Jana Horáková
(rozená Schmidtová)
Jak už jsem řekla, nemám zájem o publicitu. Aby ale celá věc měla smysl, tak po pár dnech váhání stejně zašlu dopis i do novin, ve kterých jsem se o výrocích pana Zemana dočetla, tedy na server idnes.cz s nabídkou na zveřejnění. Strach z publicity jsem ale opravdu mít nemusela.
Čekám reakci. Čekám den, dva, čekám týdny. Říkám si – přišly povodně, mým spiskem se nikdo nezabývá. Po povodních se připomínám znovu. Opět bez jakékoliv reakce. Čekala bych, že se někdo ozve, ať už s jakýmkoliv stanoviskem. Ale nic. Všichni mlčí.
Až v srpnu se mi dostane odpovědi. Z prezidentské kanceláře. „Novinářům“ z idnesu nestojím ani za automatickou odpověď.
Pan Vlček mě překvapuje svojí reakcí, se kterou nemohu než souhlasit:
Vážená paní Horáková,
Kancelář prezidenta republiky obdržela Váš dopis ze dne 23. května 2013, který se týká odsunu sudetských Němců z poválečného Československa. Ve svém dopise citujete některé pasáže z dekretů prezidenta republiky, které zakotvily právní postavení této skupiny obyvatel. Rovněž se zmiňujete o tiskové konferenci, která se konala u příležitosti návštěvy pana prezidenta v Republice Rakousko. Není třeba zdůrazňovat, že i po dlouhé době, která od poválečného uspořádání uplynula, jde stále o citlivé téma. Lze k tomu pouze sdělit, že tyto události jsou neustále předmětem vědeckého zkoumání a dle mého názoru bude možné, s ještě větším časovým odstupem, tuto dobu, objektivně zhodnotit. Domnívám se, že posouzení válečných i poválečných událostí v celém kontextu, přísluší spíše historikům než politikům.
S pozdravem,
JUDr.Jaromír Vlček
Právní konzultant
Odbor analytický KPR
Ano! Také souhlasím, že jde o citlivé téma! Proto by se tedy k němu také mělo citlivě přistupovat a neuchylovat se k urážlivým a nepodloženým výrokům! Také souhlasím, že posouzení těchto událostí přísluší spíše historikům než politikům. Škoda, že tento názor nezastává i pan Zeman. Nedělám si iluze, že by snad můj dopis vůbec viděl. A nakonec i kdyby ho viděl… Podobnou neurčitou odpověď jsem čekala, ale považovala jsem za nutné se ozvat. A tak děkuji panu Vlčkovi za jeho názor a vás páni politici prosím – nemíchejte se do věcí, kterým nerozumíte. Ač je tato prosba naivní, tak doufám, že alespoň ostatním připomene, jak si politici často berou do …. úst věci tak, jak se jim zrovna hodí do krámu a dokáží je zkreslit ke svému užitku. A ač bychom měli nechat téma sudetských Němců raději spát, aby se nemuseli v hrobech obracet, tak jsem považovala za nutné říci k němu svůj názor. Paměť lidská je bohužel krátká…
Když jsem neuspěla na idnesu, tak si říkám – když mě novináři ignorují, zahraji si na ně sama. Ne že bych to uměla, ale máme tady fenomén zvaný blog a třeba se mi zadaří, že mě do svého blogu některý se serverů pustí. Tak idnes už vypouštím ze svého povědomí. Zkouším tedy aktuálně.cz. A zase narážím. Blogery si tady vybírají sami. No dobře. Tak jinak. Co třeba Respekt. To bude ta správná volba. Respekt. To je to, co mi v tomto příběhu chybí. Respekt chybí tomu chlápkovi, co mi urazil rodinu. Jsem moc ráda, že respektu se moje děti učí už v Mateřské školce. A tak uvidíme, co na mé povídání řekne Respekt sám…. A jestli kývne, tak co na něj řeknete vy.